TEORIE


Tirumalai Krishnamacharya v den svých 100. narozenin (1988)


Krishnamacharyova škola jógy v Mysoru (1934)


Krishnamacharya se svými dvěma nejstaršími dcerami (~1945)


Praxe pro každého – Krishnamacharya učí otylého studenta Eka pada sarvangasanu (rok neznámý)


Pronikání jógy na západ – cvičení na střeše v New Yorku (1931)


B. K. S. Iyengar, zakladatel Iyengar jógy (~1975)


Pattabhi Jois, zakladatel Ashtanga vinyasa jógy (~1990)


Pronikání jógy na západ – B. K. S. Iyengar demonstruje pro BBC (1963)


Mladá Geeta Iyengar ve Virabhadrasaně II (rok neznámý)


B. K. S. Iyengar vyučuje (~1975)


B. K. S. Iyengar (~1975)


B. K. S. Iyengar (~1980)


B. K. S. Iyengar učí Pasasanu (~1960)


Pronikání jógy na západ – Yehudi Menuhin diriguje Berlínskou filharmonii v Sirsasaně (1982)


Studenti praktikují v RIMYI na provazové stěně (~1975)


B. K. S. Iyengar využívá pomůcek čím dál tím elaborátnějším způsobem (~1975)


B. K. S. Iyengar poskytuje adjustment studentovi v Parivrttě janu sirsasaně (~1975)


B. K. S. Iyengar vyučuje stojné pozice (~1975)


Pronikání jógy na západ – David Bowie v Padmasaně (1967)


Pronikání jógy na západ – Jean Seberg v Ardha padmasaně (1961)


B. K. S. Iyengar v zatížené Savasaně (~2010)


Utkatasana – jedna ze základních stojných pozic – demonstruje David Garrigues (2015)


Maty Ezraty – jedna z nejcharismatičtějších učitelek jógy dlouhodobě snoubící Ashtangu s Iyengarskou metodou – vysvětluje práci ramen/lopatek společnou mnoha pozicím (2015)


Pronikání jógy na západ – Betty Grable v Adho mukha vrksasaně (1940)


Pronikání jógy na západ – Baseballový tým Oakland Athletics při tréninku v Supta padangusthasaně II (2014)


B. K. S. Iyengar vyučuje Sirsasanu (~1975)


B. K. S. Iyengar a Pattabhi Jois (~2005)


Iyengar jóga – popis a historie

Stručná charakteristika metody

Iyengar jóga klade důraz na detail, přesnost a zarovnání těla při provádění pozice. Postupný proces její výuky umožňuje studentům zdokonalovat se bezpečným způsobem od základních pozic ke komplexnějším a během tohoto procesu rozvíjet tělesnou sílu, flexibilitu i sensitivitu (t. j. schopnost lépe se vnímat). Typická vedená lekce je velmi verbální a přesná v popisu a učitel při ní aktivně opravuje chybné nastavení těla všech studentů. Často se využívají pomůcky (pásky, cihly, polštáře, židle apod.), které podporují individuální zpřístupnění správnějšího, hlubšího, uvědomělejšího nebo restorativního provedení pozice.

Tirumalai Krishnamacharya

Drtivá většina dnes praktikované jógy má své kořeny v jedné ze tří hlavních linií spojených s velkými guru první poloviny dvacátého století, kteří nashromáždili, ucelili, srozumitelně interpretovali a následně předali svým žákům výjimečně komplexní soubory historických informací o teorii a praxi jógy, především ze staré sanskrtové literatury. První takovou linii tvoří učení Swami Sivanandy (převážně Sivananda jóga), druhou učení Paramahansa Yoganandy (převážně Kriya jóga), a konečně třetí linii tvoří odkaz Tirumalaie Krishnamacharyi.
 
Iyengar jóga je spolu s Ashtanga vinyasa jógou hlavní školou vycházející z ásanového systému Tirumalaie Krishnamacharyi a také z jeho učení jógové filosofie pevně založené na Patanjaliho Yoga sutrách (ásana = pozice těla). Mnohé Krishnamacharyovy koncepty se do moderní jógy postupně natolik integrovaly, že jsou vnímány jako odvěké a jejich skutečný zdroj byl zapomenut. Např. současný důraz na Sirsasanu (stoj na hlavě)Sarvangasanu (stoj na ramenou) v ásanové praxi pravděpodobně pochází od Krishnamacharyi. Byl pionýrem ve vybrušování ásan, v jejich skládání do sekvencí a v dokumentaci jejich terapeutických účinků. Kombinací pranayamy (řízení dechu) a ásany přetvořil fyzické cvičení z kroku vedoucího k meditaci do separátní formy meditace. Ve skutečnosti lze ke Krishnamacharyovi dotrasovat i samotné protěžování ásanové praxe, t. j. signaturu moderní jógy tak, jak je praktikovaná většinou studentů po světě.
 
Krishnamacharyovo vzdělání, co se ásany týče, je ve svém původu zahaleno tajemstvím, neboť pochází od jógina, o kterém se kromě faktu, že se jmenoval Ramamohan Brahmachari a že žil v odlehlé jeskyni poblíž jezera Manasarovar, neví zhola nic. Krishnamacharya svého učitele vyhledal na základě obskurního odkazu univerzitního profesora a po prokázání opravdovosti svého zájmu s ním v Tibetu sedm let žil. Ásanový systém, jehož pozice dnes lidé praktikují po celém světě v nesčetném množství variant, s velkou pravděpodobností sestavil Krishnamacharya zkombinováním své Tibetské praxe (700 ásan) s učením tradiční sanskrtové literatury (kde je popsáno jen minimum pozic, především sedy určené k meditaci). Mnohé běžně praktikované ásany, o kterých si někdy studenti myslí, že jsou stovky nebo i tisíce let staré, byly ve skutečnosti poprvé vyučovány Krishnamacharyou ve třicátých letech dvacátého století (v jeho škole jógy v Mysoru).

B. K. S. Iyengar

Jedním z raných studentů Krishnamacharyi byl B. K. S. Iyengar, učitel, který v šíření jógy do západního světa sehrál zřejmě nejdůležitější roli ze všech. Je těžké představit si, jak by dnes jóga vypadala bez Iyengarova přispění, především bez jeho precizní dokumentace jednotlivých ásan, bez jeho systematického, hlubokého rozboru každé jedné pozice, bez jeho obsáhlého výzkumu zdravotního využití jógy a bez jeho tvrdého, standardizovaného, úrovněmi odstupňovaného výcvikového systému, který postupně vyprodukoval některé z nejvlivnějších světových učitelů jógy. Iyengar ve své kultovní publikaci Light on Yoga roztřídil a detailně popsal přes 200 ásan. Jejím vydáním v anglickém jazyce v roce 1966 dramaticky katalyzoval rozvoj a šíření jógy. Mezi Iyengarovy další inovace patří postupný vývoj precizní metodologie výuky, důraz na zarovnání těla v ásanách a používání cvičebních pomůcek.
 
Guruji Iyengar zemřel v létě 2014. Většinu svého života strávil v Puně, kde jógu až do osmdesátých let každodenně vyučoval ve škole, kterou pojmenoval po své zesnulé ženě. V Ramamani Iyengar Memorial Yoga Institutu dnes pokračují v jeho práci syn Prashant, dcera Geeta a vnučka Abhijata. Iyengar se stejně jako Krishnamacharya příliš nezatěžoval proklamováním autorství svých objevů a inovací a běžně je připisoval staré literatuře nebo svému učiteli. Přestože povaha jeho přístupu k józe měla nepřehlédnutelná specifika, označoval formu jógy, kterou vyučoval a rozvíjel, jako "jógu podle Patanjaliho" a pravidelně nabádal své studenty i učitele, kteří občas trpěli potřebou vyvolávat bojůvky především se stoupenci sesterské Ashtanga vinyasa jógy, aby vnímali – pokud jógu přirovnáme ke stromu –, že všechny větve mají nejen stejný kořen, ale také že vysoko nad zemí se znovu potkávají. Název "Iyengar jóga" je registrovanou obchodní značkou institucí západního světa, především národních tzv. asociací Iyengar jógy, které dohlížejí na standardizaci výuky a údržbu její kvality.

Individuální přístup

Školy jógy vzniklé z odkazu Krishnamacharyi se drží názoru, že smysluplná výuka musí být co možná nejvíce individuální, tedy upravená pro každého konkrétního studenta. Stanovení vhodné personalizované praxe závisí především na vyhodnocení dvou aspektů – identitě studenta a jeho motivaci.
 
Motivaci studenta lze většinou rozlišit jako hlad po 1. tělesné zdatnosti (siksha – typicky mladí a zdraví studenti), 2. léčbě/ozdravení (cikitsa – zatuhlí, slabí, otylí či churaví studenti) nebo 3. spirituální praxi (upasana).

Praxe pro každého

Jóga je pro každého. Nikdo není příliš starý, příliš ztuhlý, příliš tlustý nebo příliš slabý. Zkušený učitel dokáže pracovat se studenty všech věkových kategorií a tělesných parametrů a vést je k praxi, která je bezpečná, vyvážená a zdravotně prospěšná.
 
Jóga není sport. Nezná poměřování nebo soutěž. Ásanová praxe je ve své povaze velmi intimní. Studenti se na skupinových lekcích nemusí obávat, že by mezi ostatními nějak vyčnívali, protože výuka je vedena způsobem, který vykresluje srovnávání fyzické zdatnosti, pokročilosti nebo čehokoliv jiného osobního jako zcela absurdní a nesmyslné. Funkční výuka je rovněž natolik mentálně naplňující, že pro studenty během hodiny přestává vnější okolí reálně existovat – soustředí se pouze na sebe sama.

Používání pomůcek, úrovně

Učitelé Iyengar jógy upravují ásany pro jednotlivé studenty jednak použitím odlehčených variant, jednak prostřednictvím pomůcek – cihel, pásků, dek, polštářů, židlí, lavic, dřevěných boxů, provazových stěn, závěsů, závaží apod. Tím u studentů dosahují bezpečnější praxe, lepšího porozumění i "prožití" pozic, přesnějšího zacílení zdravotních či restorativních efektů ásan a v neposlední řadě také rychlejší "senzitivizaci těla," tedy získávání schopnosti studentů cítit přesněji a hlouběji stav své kostry a svého svalstva.
 
Způsoby, kterými se studenti navádějí do pozic, jsou dokumentovány, přes 50 let vyvíjeny a průběžně aktualizovány. Důraz kladený na zarovnání těla je motivovaný nejen fyziologicky/zdravotně, ale také snahou o zostřování smyslu pro směr, rovnováhu a symetrii, který je u studentů často narušen.
 
Rozdělení do úrovní pokročilosti umožňuje dlouhodobý, postupný, sylaby systematizovaný rozvoj studentů. Separátní, uvědomělá práce s menstruujícími, těhotnými a nemocnými si klade za cíl zajistit, že studenti si žádným způsobem neublíží.

Jednotný formát lekcí, korekce

Vedené lekce začínají několika minutami zklidnění v pohodlném, vzpřímeném sedu. Následují úvodní a průpravné cviky, praxe hlavních pozic dané lekce, praxe kompenzačních ásan a praxe inverzí. Každá lekce končí Savasanou (pozicí mrtvoly), ve které tělo hluboce relaxuje. Studenti se učí odpočívat specifickým, důkladným způsobem, ve kterém postupně uvolňují jednotlivé části těla, zatímco mysl je udržována v bdělosti a soustředění na přítomný okamžik.
 
Typická vedená lekce je rozdělena do pěti– až desetiminutových bloků, ve kterých učitel nejprve na svém těle nebo na těle některého ze studentů ukazuje, jaká pozice nebo průprava bude cvičena, a následně do ní studenty pomocí podrobných slovních instrukcí navádí. Zároveň studenty aktivně obchází a opravuje nebo jim poskytuje tzv. adjustmenty, t. j. hmaty či tlaky, které pomáhají ásanu zintenzivnit nebo hlouběji pochopit.

Žádné předcvičování

Při vyšším počtu studentů někdy hlavnímu učiteli asistují učitelé podpůrní. Uvědomělý učitel pozice předcvičuje jen ve zcela specifických situacích, např. při provádění stojných ásan se začátečníky. Snaha studentů o napodobování pohybu na základě vizuálního vjemu je většinu času nežádoucí, protože nevede k propojení mentálního pochopení pozice s pochopením tělesným.

Výuka jednotlivých ásan

Výuka se soustřeďuje na postupný a detailní výklad jednotlivých ásan. Cvičení na vedených lekcích typicky neprobíhá dynamickou formou plynulých přechodů z jedné rychle nastavené pozice do pozice další, nýbrž prováděním oddělených, precizních průprav, které podporují zevrubnější pochopení jedné, dvou, tří předmětných pozic a které v uvědomělou praxi těchto pozic vyúsťují.

Sylabus

Začátečníci se nejprve učí omezené množství elementárních ásan. Ve stojných pozicích si krůček po krůčku budují základní sílu a pružnost. Postupem času se seznamují s ásanami náročnějšími nebo technicky složitějšími – s předklony a rotacemi v sedě, se záklony a s inverzemi (pozicemi hlavou dolů). Salamba sarvangasana I (stoj na ramenou)Salamba sirsasana I (stoj na hlavě) jsou kvůli svým mnoha terapeutickým účinkům vyučovány od první lekce. S rostoucí pokročilostí se začínají praktikovat také techniky řízení dechu (pranayama).

Krishnamacharyův ásanový systém

Pozice i jejich varianty jsou systematicky roztříděny pomocí sanskrtových jmen (autoritativně podle Iyengarova Light on Yoga). Studenti postupně v lekcích získávají motivaci začít si ásanové názvosloví osvojovat, aby ve své vlastní praxi věděli nejen jak, ale také co praktikují, a také aby měli možnost dále se vzdělávat kdekoliv v zahraničí.

Žádná esoterika, žádný bůh

Jóga není z principu spojena s žádnou formou náboženské víry. Odkazy na vyšší moc v Patanjaliho Yoga sutrách jsou abstraktním konceptem, který bylo sice historicky nejpraktičtější interpretovat skrz existenci božstva (každý podle své vlastní víry), ale který bez ohledu na letopočet nebo kulturu umožňuje každému praktikujícímu aplikovat své vlastní hodnoty. Obavy studentů ohledně střetu s teologií na lekcích jógy jsou zcela zbytečné. Probírá-li se během výuky jógová teorie (na což typicky existuje prostor pouze na seminářích), zahrnují předměty filosofii a problematiku morálních zásad a kvality života obecně, nikdy však náboženství.
 
Školy jógy vycházející z Krishnamacharyovy linie záměrně ignorují všechny pochybné (nevědecké) aspekty staré jógové literatury, především sexuální tantrické praktiky líčené třetí kapitolou Hatha Yogy Pradipiky. Kriye (očistné techniky) jsou považovány za překonané, v moderní době k provádění nepraktické a při dobré asánové a pranayamové praxi zbytečné.
 
Rovněž důraz na esoterické aspekty jógy přenechává Krishnamacharyova linie jiným školám. Nakolik může být např. teorie chaker užitečná jakožto didaktická pomůcka při výkladu vlivu ásany na lidské tělo, hluboké diskuze o způsobech otvírání energetických center nejsou něco, s čím by se na lekcích bylo pravděpodobné setkat.